Ještě jednou

22. listopadu 2014 v 23:05 | Sydney |  Téma týdne
Dnes jsem se rozhodla psát na téma týdne. Já vím. Asi bych měla napsat nějaký článek o sobě, abyste měli nějakou představu, kdo na vás vlastně promlouvá skrz obrazovku a šílený design, ale prozatím máte smůlu, protože jsem na to moc líná a nedokážu o sobě napsat jediné kloudné slovo. (Celý článek by byl sestaven z negramotných slovních spojení, která by nedávala smysl a urážela mne či našeho prezidenta.)

Dobrá, začneme tedy u slova jednou. Co byste udělali, kdyby to mohlo být jen jedinkrát za život? Kdybyste měli na výběr? Zvolili byste radši všedné dny jako přes kopírák nebo by vás zlákal jeden den plný dobrodružství, romantiky, splněných snů? Je mi jasné, že někteří lidé mají rádi svůj klid, ale nic se nemá přehánět. Já například nehodlám ztvrdnout u sporáku v kuchyni vaříc večeři pro obrovskou rodinu. Chci prožít něco víc. Asi je to sobecké, takhle myslet, ale já se nechci celý život jen ohlížet na ostatní, chci být dobrá, chci... Chci být dobrá v samotném žití. Chci mít strach, chci cítit teplo a zimu, chci se pořádně zamilovat, a pokud k tomu budu potřebovat sobeckost, pak naplno přiznávám, že ano - jsem sobecká. A nevadí mi to.

Ehm, neodbočila jsem trochu? Zpátky k tématu. Spojení "ještě jednou" je docela oříšek. Zřejmě se tím myslí jedna věc, kterou byste chtěli prožít znovu, ale já zastávám názor, že člověk se skvělým životem nepotřebuje prožívst stejné věci vícekrát. I když se řídím mottem "spokojená budu, když zemřu nespokojená", připadá mi to opravdu zbytečné. Nejdříve bych musela někoho ztratit, někoho na kom mi záleželo ze všeho nejvíce. Neříkám, že mi můj mrtvý otec nechybí, že bych se nechtěla vrátit do nějakého toho zimního večera a lehnout si vedle něj, schoulit se do klubíčka, objímat ho dokud mi zase nezmizí. Ale toužit po nemožném mne vysiluje.

Konečně to, na co celý článek čekáte. Prozradím vám svoji věc, po které tak toužím, kterou bych chtěla znovu prožít, ačkoliv to považuji za zbytečnost (lidská povaha je jedním slovem rozmanitá. a svéprávná).

Chybí mi mé dětství. Ať už můj skvělý otec či večery strávené hraním karet a poučováním rodičů stylu "ale notak, to snad nemyslíte vážně! je nechutný se cucat při večeři. copak tátovi ani trochu nesmrdí z pusy?"... Všechno mi to děsně chybí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 un. un. | Web | 23. listopadu 2014 v 0:17 | Reagovat

Zajímavý článek)

2 Inalyn Inalyn | E-mail | Web | 23. listopadu 2014 v 10:14 | Reagovat

Pekná úvaha...Ja neviem či by som chcela znovu prežiť moje detstvo...Asi nie :) Nerada sa pozerám do minulosti...Skôr stále pozerám do budúcnosti. Keď sa povie "ešte raz", asi by som znovu chcela skúsiť skydiving. Lenže to je vec ktorú spraviť môžem. Ešte raz by som však chcela prežiť toto leto. Celkom mi to chýba. Ale v podstate všetky veci, ktoré chcem zažiť ešte raz, si splniť môžem :))

Inak chválim design. Creepy Twilight! :3

3 Sydney Sydney | Web | 23. listopadu 2014 v 10:46 | Reagovat

[1]: Děkuji. :)

[2]: Chtěla bych se zaměřit hlavně na budoucnost a přítomnost, v tomhle ti velmi závidím. Nejde mi nechat minulost za sebou, stále se k ní vracím, ikdyž nechci.
Děkuji, poměrně jsem se na něm vyřádila :D.

4 Iris V. Iris V. | E-mail | Web | 23. listopadu 2014 v 13:28 | Reagovat

Tak zaprvé, hrozně se mi líbí tvůj design, miluji Twilight Sparkle ;-)
Zadruhé, líbí se mi  tvá úvaha. Já bych své dětství zpátky určitě nechtěla, protože k tomu nemám takový důvod, jako ty. Já na téma Ještě jednou nic nenapsala, protože myslím, že bych nic kloudného nevyplodila. Kromě jedné cesty do Katalánska v mém životě zatím nebylo nic, co bych toužila opakovat. Což je docela motivace do budoucna.

5 Clary Clair Clary Clair | Web | 23. listopadu 2014 v 19:37 | Reagovat

Tenhle článek se ti moc povedl :)
Mojí rodiče takový nebyli ani nejsou. Nikdy jsem je neviděla ani držet za ruce.
Beru tě do těch Affs :)
Zítra si tě zapíšu :)

6 lovely-destiny lovely-destiny | Web | 24. listopadu 2014 v 18:31 | Reagovat

Také mi chybí dětství, takový ten pocit, kdy byl život ještě bez starostí :)

7 Prostě Vanesa Prostě Vanesa | Web | 25. listopadu 2014 v 15:17 | Reagovat

Hrozně krásně napsaný článek. A ve spousty věcích s tebou souhlasím. Nevrátila bych nic, co jsem udělala, protože toho nelituji. Ale dětství bych si ráda zopakovalo, i když jsem vždy žila jen s matkou, byli to nejlepší roky. Pak k tomu, že chceš zažít víc než normální život. Plně souhlasím, nechci bát další žena v domácnosti. Krasný blog! Velmi!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama